Není "kouč" jako "kouč" ...
Sportovní koučink je pro životní koučink původní inspirací, mají tedy stejný název, ale obě profese se od sebe liší, pracují s jinými východisky a principy. Sportovním koučinkem je myšlena práce sportovního trenéra, který je sportovní veřejností často označován jako kouč. Co to znamená životní koučink, už dobře víte z mých předchozích článků. Jedná se tedy dvě různé profese se stejným názvem, v čem jsou ale rozdílné?
Hlavní rozdíly
Zodpovědnost
Sportovní kouč zodpovídá za výsledky svého klienta. Díky své znalosti je automaticky vnímán jako autorita, která často za klienta rozhoduje. Životní kouč zodpovídá za proces koučinku, ale nepřebírá zodpovědnost za klientova rozhodnutí, tím pádem nemůže přijmout zodpovědnost ani za jeho výsledky.
Odbornost
Sportovní kouč je expertem na oblast, ve které působí a pozorováním klienta dokáže pojmenovat, kde dělá chyby a ukázat mu co a jak by měl dělat jinak/lépe. Životní kouč je expertem na koučink a jeho cílem je posílit sebeuvědomění klienta tak, aby byl sám schopen identifikovat oblasti, ve kterých se může posouvat kupředu. Pokud se klient rozhodne pro změnu, kouč mu (s využitím dobře formulovaných otázek) pomáhá stanovit cíl této změny a hledat možnosti k jeho dosažení.
Směr spolupráce
Sportovní kouč má plán na to, kam by se klient měl posunout a tomu přizpůsobuje své vedení, průběžně kontroluje „plnění" a zadává klientovi konkrétní úkoly. Životní kouč svými otázkami pomáhá klientovi, aby si udělal jasno v tom, kam se chce posunout a jakých konkrétních cílů chce dosáhnout.
Délka spolupráce
Sportovní kouč pracuje s klientem dlouhodobě, v řádech měsíců až let. Práce životního kouče s klientem bývá kratší, v řádech týdnů až měsíců a tím pádem se během své kariéry může postupně věnovat velkému počtu klientů.
Sportovní příměr k vyjasnění
Sportovní kouč pomáhá například hokejistovi zlepšovat jeho výkonnost přímo na ledě a hokeji musí velmi dobře rozumět. Svému svěřenci nabízí hodnocení, rady a určuje směr jeho dalšího postupu. Životní kouč si s hokejistou popovídá na lavičce, nebo v klubovně a bude mu klást řadu otázek k přemýšlení, například proč vůbec hokej hraje, co je jeho sportovním cílem, jaké jsou jeho silné stránky, v čem se potřebuje zlepšit. Hokeji rozumět vůbec nemusí, protože se zaměřuje na rozvoj osobnosti, ne na zlepšování techniky, taktiky, nebo strategie. Svého klienta nehodnotí, ani mu neradí, ale nutí ho přemýšlet a hledat vlastní odpovědi, řešení a cíle.
Potřebuje sportovec životního kouče?
Často dostávám otázku, jestli „můj koučink" má pro sportovce opravdu nějaký smysl, když mají své vlastní „kouče", jak se poznají výsledky a co vlastně s těmi sportovci řeším, když sama nejsem sportovec ... Ano, to opravdu nejsem, a přesto si troufám říci, že pokud sportovec chce a sedíme si lidsky, tak má naše spolupráce potenciál ve zlepšení výsledků, rozvoji a sebeuvědomění. Motivace, chuť se rozvíjet, hledat řešení – to jsou klíčové prvky pro dosažení výsledků.
Se sportovci se často pracuje na odstranění překážek v jejich mysli, jako jsou strachy, pochybnosti o sobě, zklidnění mysli před důležitým zápasem/závodem, schopnost spolupráce v týmu, ztracená motivace a dalších tématech, o kterých si rozhoduje klient sám a která jsou pro něj, jeho sportování a jeho život důležitá. Jedná o stejný koučovací přístup jako v ostatních životních tématech klientů. Rozdíl mezi sportovcem a hvězdou je nejen v talentu, ale také v přístupu a v myšlení, a proto dnes mnoho špičkových sportovců využívá právě životních (mentálních) koučů. Odpověď na otázku tedy zní ANO, má to smysl.
Rada na závěr
Pokud jste rodič nebo trenér talentového sportovce, a přemýšlíte, zda pro ni nebo pro něj najmout kouče, zeptejte se nejdříve sportovce samotného, jestli o tento způsob rozvoje stojí. Vlastní rozhodnutí je pro úspěšnou spolupráci klíčové.
Budu se těšit na všechny mladé i zkušené sportovce, kteří chtějí posunout nejen své výkony o další level.