Mýty o koučování
O koučování můžete slyšet různé, často ne příliš lichotivé, věci. Jaké polopravdy a mýty se o koučování šíří nejčastěji?
Sama jsem byla konfrontována s těmito mylnými představami o koučinku:
1. Nepotřebuji kouče, koučuji se sám.
Po praktické stránce nelze dosahovat stejných efektů pomocí sebekoučování, jako pomocí kouče. Do tzv. "slepých míst" v mysli se člověk sám nedostane. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že pomoc druhé osoby má nesrovnatelně účinnější efekt, než snaha o sebekoučování.
2. Kouče nepotřebuji, na to abych si popovídal, mám přátele.
Účelem přátelských konverzací je sdílení příběhů, odreagování se, popovídání si, často bez hlubšího významu. Účelem koučovacích konverzací je rozvoj potenciálu a dosahování cílů. Jedná se o dvě naprosto odlišné konverzace s jiným záměrem. Ačkoliv vás přátelé vyslechnou, v přátelských konverzacích dochází k efektivnímu seberozvoji málokdy.
3. Koučové za vás rozhodují a říkají, co máte dělat.
Koučování není poradenství. Kouči rozvíjejí potenciál klientů pomocí kladení silných otázek, aktivního naslouchání a přímé komunikace. Rady klientům jsou dokonce jednou z koučovacích chyb. Často v rámci rozhovoru pracuji s návrhy a nabídkami, v jakých směrech by klient mohl uvažovat příp. jaké alternativy by mohl prozkoumat. Nikdy mi ale prvoplánově nejde o to ovlivnit, jak rozhodnutí koučovaného nakonec dopadne.
4. Stačí se naučit metodu a je ze mě kouč.
To je pravda, metodu se musí naučit každý, kdo chce být koučem. Různí lidé mohou ale používat tytéž metody podle svých zkušeností, nápadů a přesvědčení úplně jinak, což pak vede k různým výsledkům. Ačkoliv je koučování neregulovaná profese, koučem se nemůže stát každý. Na koučování je především třeba mít vyzrálou a vyrovnanou osobnost. Je potřeba projít výcvikem a celoživotně na sobě pracovat. Koučování se nelze naučit z knih.
5. Čím déle s koučem pracuji, tím víc jsem na něm závislý.
Dle mé zkušenosti je tomu přesně naopak. Čím déle s koučem pracujete (se mnou obvykle 3-6 měsíců), tím více jste se v sezeních naučili používat nově vypracované způsoby myšlení. Ti klienti, kteří se na začátku "potřebovali" setkávat i několikrát týdně (což mě stálo nemalé úsilí jim vymluvit), si postupem času intervaly mezi sezeními sami neustále prodlužovali. Ještě se mi nestalo, aby se nějaký klient na mě stal závislým...